Hlavice růží padají na zem

a dosud neskončilo třetí dějství

hlasy postav si říkají o potlesk

a šatnářky děkují za drobné.

Unavené rysy vrásčitých tváří

se napnou při prubuzeném monologu

oči mohou leskem zhasínat

od tíhy zkamenělých lustrů.

Cesta zpět přeplněnou tramvají

v dechu je cítit pach alkoholu

vrací se jak hozený míč.

Jen sen zůstane s nocí

ukryt v neonech hvězd

dál hrající Šejkspíra.